Před devíti lety Zuzana zakládala firmu v době, kdy měla malé děti. Okolí bylo překvapené, jaktože Zuzana začíná podnikat zrovna v této fázi života a Zuzana byla zase překvapená z reakcí okolí. Vzhledem k tomu, že se firma věnuje látkovým plenám, začala se pohybovat v textilním průmyslu, kde u strojů a ve výrobě byla většina mužů. Najednou ti muži narazili na skupinu žen, které chtěly šít pleny. 

„My jsme chtěly třeba koupit materiál a oni nám vysvětlovali, že neprodávají materiál pro takové to domácí šití. A my jim opáčily, že toho chceme do dílny 200 kilo,” vzpomíná. 

Vzpomínek na nemístné komentáře a předsudky má úspěšná podnikatelka opravdu dost. S jedním dodavatelem řešila technikálie a on najednou řekl, že by ještě potřeboval mluvit s manželem. Zuzana se ho zaskočeně ptala proč, vždyť firma je její a manžel s ní tehdy neměl nic společného. Dostalo se jí odpovědi: „Jám vím, že jste šikovný kocourek, ale přece jen bych raději mluvil o fakturách s Vaším manželem.” „To jsou ty chvíle, kdy vám vážně dojdou slova. Jakmile to šlo, dodavatele jsme změnili,” vypráví Zuzana.    

„Práci a tři těhotenství jsem si postupně přirozeně kombinovala a byla šťastná. Ale komentáře přicházely: děti jsou přece malé jen jednou, kam že se to ženu za kariérou, proč se těm dětem nevěnuji. Tenkrát se mě to dotklo, ale zpětně vidím, že to bylo proto, že jsem s tím nebyla srovnaná. Měla jsem sama v sobě pochybnosti, které dnes už nemám,” hodnotí.  

Souzení toho, jaká výchova a jaké mateřské modely jsou ty správné, přicházejí podle Zuzany hlavně od žen samotných. Kolik mají jiné dětí, jaké mají mít pohlaví a jak daleko od sebe by měly děti být. A ideální šabloně se nejde přiblížit, protože na všem je možné nalézt nějaké negativum. „Ale toto hodnocení se týká vždy matek, nevšimla jsem si, že by se někdy týkalo otců, k těm je společnost mnohem shovívavější.” 

V Zuzanině firmě jsou dva muži, z nichž jeden je Zuzany manžel. Ve firmě už od prvopočátku ženy fungovaly na částečné flexibilní úvazky, když měly děti. „Teď je to konečně trendy,” směje se Zuzana. Uvědomuje si, že rovnocenná představa o partnerství platí uvnitř její sociální bubliny, ale venku je realita častokrát odlišná. „Můj muž třeba na veletrhu plen narážel na údiv, jaktože přebaluje. Samozřejmě mu to nebylo příjemné, vysvětlovat, že ano, že má tři děti a žije s námi v jedné domácnosti. Tyhle dotazy nám zněly absurdně,” říká Zuzana. 

Ze začátku se snažila své postupy a rozhodnutí vysvětlovat a obhajovat. „Startovala jsem a dávala jsem do argumentace hodně energie, ale pak jsem skončila jako hysterka, protože nevhodné řeči jsou přece vtipy, které je nutno brát s nadhledem,” říká ironicky Zuzana. 

Druhá strategie je na náznaky útoku nebo odsudku v komunikaci zareagovat ihned. „Aha, takže vy tím myslíte tohle? Ne?Ale víte, že to tak zní?” Jasné pojmenování náznaku podle Zuzky pomůže komunikaci vyčistit hned zezačátku. Druhá strana pak jednání změní, jelikož odvahu na to říct něco na plnou pusu už lidé nemívají.

Nesmyslné komentáře a hejty rovnou maže. Není třeba plýtvat energií na obhajobu. „Vždycky mě ale zamrzí, že se mě v rozhovorech stále ptají na kloubení rolí matky a podnikatelky. To je něco, co u mužů na vícestránkovém rozhovoru neuvidíte. Nikdo se podnikatele nezeptá, jestli je manželka doma v pohodě s tím, že chodí s dětmi do škol nebo denně vaří,” říká Zuzana. 

Když se věci sypou, Zuzaně pomáhá vše v klidu zanalyzovat a být s těmi svými, kteří ji podpoří. „Ve firmě mám takových lidí 25 a tahle komunita je pro mě zásadní,” uzavírá. 

„Překážek bylo při zakládání Bambooliku dost -  mám divný obor podnikání a spoustu nepříjemných komentářů se týkalo i toho, že jsem firmu zakládala s malými dětmi.” Mladým ženám radí, aby se nenechaly ovlivnit názory z vnjěšku a nejvíc energie věnovaly tomu, aby zjistily, co doopravdy chtějí.