Vlastina je žena, která uspěla v čemkoli, na co sáhla. Začínala na gymplu s recitací na pohřbech, tehdy ji zajímalo literárno a umění obecně a chtěla si vydělat nějaké své peníze.

Pak psala do Elle a poprvé si zahrála rovnou v bondovce Casino Royale. Nemohla tomu uvěřit stejně jako nikdo okolo ní. „Nedůvěra okolí, že i tohle bych mohla dělat, pro mě byl vždycky motor.“ 

„Moje nejzásadnější motivace v životě je ale jen dělat, co mě baví. Takže si i podle toho vybírám role a projekty. Potřebuji kreativní práci,“ vypráví Vlastina o svém různorodém pracovním životě.

Herectví ji časem začalo slušně živit, ale až psaní byla pro Vlastinu ta činnost, nad kterou mohla trávit hodiny beze spánku. „Když jsem měla prvního syna, začala jsem psát blog a okolí mě ponouklo k tomu, abych to vydala knižně,“ vzpomíná. Vlastiny poslední kniha Najdeš mě ve tmě je podle autorky hlavně o tom, jak se odrazit ze dna. „Takové ty těžké chvíle nás právě posouvají a jsou potřebné, bez takovým momentů by to nešlo.“

Vlastina už teď nepotřebuje dokazovat nikomu, že na to má, nebo že může být úspěšná v kdejakém oboru. K tomu podle ní ale vede dlouhá cesta, na které je někdy třeba překonat traumata z dětství, nánosy očekávání a hodnocení autorit ze školy. Jakmile ale zjistíte, kým jste a posloucháte svoji intuici, zjistíte, že je to úplně nejdůležitější. Pak se vás kritika už nijak nedotýká,“ myslí si Vlastina, kterou v odolnosti hodně proškolila i zkušenost ze sociálních sítí.

„Na začátku všem odpovídala a všechny uživatele k sobě pustila, lidé mi psali často nenávistné komentáře, včetně toho, jestli můj syn nosí plenky v nějakém věku nebo ne. Člověk má zprvu tendenci se hájit, ale dnes už vím, že to za to nestojí. Dokážu rozeznat, jakou kritiku si brát k srdci a jakou ne. Nemusíme se navíc zavděčit všem,“ hodnotí Vlastina své působení na sociálních sítích. Sama by si prý nikdy nedovolila hodnotit takto ostatní. 

„Když mi dnes pět lidí řekne, že jsem blázen, tak já právě vím, že tu věc mám udělat,“ směje se Vlastina.