Čtrnáct knih, spousta článků a nepřeberně kritiky i zpětné vazby. A věděli jste, že krkavci jsou ve skutečnosti obětavé matky? Zaposlouchejte se do rozhovoru s blogerkou „Krkavčí matkou” Veronikou Hurdovou, která sama vychovává tři děti a neváhá si jít svou vlastní cestou.

A jak se Veronika jakožto nekonformní autorka, která se vyjadřuje nahlas ke společenským symptomům a pootvírá odvážně vlastní nitro, naučila zvládat reakce okolí?

„Vyjadřuju se k tématům, která jsou trochu třaskavá a nemám pohled typický pro většinovou společnost. Mám tendenci se ptát a rozporovat naši normalitu. A to je nepříjemné, protože to útočí na status quo některých lidí, na citlivá místa,” říká Veronika. 

Ve veřejném prostoru je známá už sedm let, jen na Facebooku ji sleduje 50 tisíc lidí. A není to vždy jen radost z knihy a psaní, pozitivní zpětné vazby nebo úspěšného byznysu. Byly i momenty, kdy to chtěla vzdát. Kdy už toho bylo moc. 

Reakce na okolí na její příběhy a úvahy umí být hodně nepříjemné. „Mám tzv. follow-haters i follow blogery, kteří se vždycky vymezí svým příspěvkem k něčemu, co jsem předtím napsala. Často se mí sledující pohádají v komentářích mezi sebou, je uklidňující občas umět mlčet,” říká. Komentáře pročítá částečně.

Za celou historii blogu prý Veronika musela smazat asi jen dvacet lidí, kteří jí posílali zlé zprávy jako „to se nedivím, že tvůj manžel chcípnul, když jsi taková kráva.” „Hodně mě bolelo, když mi lidi psali, že jsem si vystavěla byznys na hrobu svého muže Honzy. Občas lidé nerozlišují osobní útok a názor. Na blog přitom vědomě pouštím jen kus sebe. A i ten kousek skládačky stačí některým lidem, aby mě hodnotili a dělali z toho nějaké závěry.”

A co jí dává sílu dál psát? Říká o sobě, že je grafomanka. Zároveň chce ukazovat svou originální a neobvyklou cestu, cestu mámy tří dětí, která je vychovává sama, u toho píše, cestuje a podniká. „Občas mi přijde zpětná vazba, která mi ukazuje, že to pro někoho je důležité vidět takový model.”

Veronika věří, že soulad ve společnosti odvisí od souladu uvnitř jednotlivce. „Střety vznikají, když máš pocit, že se musíš hájit. Kdo je vyživený zevnitř, nepotřebuje se hájit a konfrontovat.” 

„Většinou mě nezasáhne nějaká konkrétní věc, ale přeženu to se sítěmi a prací obecně. Sleduji střípky životů ostatních a pak začnu mít pocit, že toho nedělám dost nebo nejsem dost dobrá. Moje podnikání naštěstí funguje tak, že můžu třeba na tři týdny zmizet. Posunout se někam dál, vycestovat je určitě lék - spolehnout se na efekt kosmonauta a získat nadhled.”

Veronice vadí, že když se žena vyjadřuje ke společenským otázkám, abstraktním hodnotám, často je vykázaná „zpátky k plotně” a musí všemožně obhajovat jakousi svou kvalifikaci.

Na kritiku a takové vykazování kamsi je nutné se vykašlat. „Musíte vědět, kde máte své živé kotvy, lidi, se kterými vám je dobře,” dodává Veronika.  

„Neboj se být tak krásná, jaká jsi. Záři! Ve chvíli, kdy se na tebe všechno sype, je lepší být offline a obejmout člověka, kterého máš ráda,” vzkazuje blogerka a spisovatelka Veronika Hurdová alias Krkavčí matka.