Její kniha Proč jsme tak naštvané se rychle rozprodala, v některých knihovnách na ni existují dlouhé pořadníky. Rezonuje i se ženami, které se třeba necítily jako feministky, ale vnímají, že je zde pojmenovaná jejich zkušenost. „Dlouho jsme zkušenost žen ve veřejném prostoru moc nereflektovali a je po tom hlad. Debata se u nás posouvá, feministů i feministek je čím dál víc,” říká Šárka. 

A s jakými reakcemi se setkává v souvislosti s vydáním knihy? „Útoky ani fat shaming mě už nezaskočí, nejsem na internetu první den, spíš mě šokovalo, kolik lidí mi napsalo hezký email nebo mě zastavilo na ulici. To je určitě posilující zkušenost, zároveň jsem si vědoma, že tato vlna opadne a pozornost bude upřena jinam,” popisuje. 

Různé sítě jsou podle Šárky různě toxické a liší se reakcemi na jednotlivá témata. U diskuzí ohledně feministických problematik se ale téměř všude setkáváme s opakujícími se hejty a dezinterpretacemi. „Velice časté je zpochybňování gender pay gapu nebo skleněného stropu. Díky dlouholetému projektu na MPSV se ale podařilo spoustu věcí doložit a vysvětlit.

Také vlna Mee too k nám přišla později, teď nejnověji ve spojitosti s Dominikem Ferim nebo předchozími vysokoškolskými kauzami. Ještě je stále třeba vysvětlovat, že být obětí, která jde s kůží na trh, není vůbec snadné. Také se stále setkáváme s okřídlenými frázemi typu to už vám ani nesmíme podržet dveře, nesmíme vás už pouštět sednout v tramvaji?! a musíme vysvětlovat, že kytka nebo otevřené mohou znamenat vyjádření určité mocenské pozice. Zásadní taky je, zda jde o soukromý nebo pracovní svět, kde má zdůrazňování genderových rolí jinou podstatu,” vysvětluje.

Od roku 2017 pracuje Šárka jako odborová právnička, věnuje se zákonu o státní službě, pracovnímu právu. „Na toto téma jsem už publikovala více odborných článků, teď se chci více zaměřit na publicistiku. Svému pracovně právnímu nastavení věnujeme malou pozornost, přitom jen málokdo z nás není v životě nějaký čas zaměstnancem. Stojí za to vědět, co znamená zkrácený úvazek, co přesně je sick day, jak se dají kolektivně vyjednat lepší platové podmínky, jaká máme práva a povinnosti. Dost to chybí i ve škole,” konstatuje Šárka.

Poslední dobou slýcháme o čtvrté průmyslové revoluci, proměně pracovního trhu, robotizaci i AI. Na co je podle Šárky nutné se zaměřit, aby se pracovní trh proměnil co možná nejspravedlivěji? „Bez regulace by mohlo dojít jen k prohloubení stávajících nerovností. Pokud se proměna bude řídit jen ekonomickou efektivitou, takže se třeba nebudou robotizovat nebezpečné profese ale ty, u kterých se to nejvíc vyplatí, pak můžeme čekat prohlubování nerovností. Sama AI taky může reprodukovat bariéry a stereotypy, protože se učí od nás,” říká Šárka.

Dle současných modelů bude v budoucnu potřeba hodně pečujících profesí, což je práce velmi feminizovaná, náročná a podhodnocená. „Ano. Neviditelná péče je neviditelná, dokud nezmizí. Jakmile zmizí, je viditelná víc než dost. Když se hovoří o tom, že by bylo fajn dostat víc žen do IT, mělo by se taky mluvit o tom, že je v pečujících profesích třeba více mužů. Tím by došlo ke zlepšení pracovních podmínek v oblasti péče a prestiže těch povolání. To se ale nestane samo, je potřeba legislativní rámec, vzdělávání. Pro odolnost pracovního trhu vůči změnám by bylo obecně lepší, kdyby byl méně genderově segregovaný,” uzavírá. 

„Věnuji se pracovnímu světu a jeho genderovým aspektům. Velkou výzvou bude proměna trhu práce, tzv. čtvrtá průmyslová revoluce. Nejsme na ni dost připraveni, musíme vědět o tom, že nové technologie mohou prohloubit stávající znevýhodnění a nerovnosti, pokud neprovedeme potřebná opatření,” říká právnička a publicistka Šárka Homfray.