Pavlína v médiích působí desítky let jako novinářka, autorka i manažerka. Jsou podle ní média zlá? „Ano, umějí být zlá, ale berou to hlava nehlava, nezáleží na pohlaví,” .

V době před sociálními sítěmi byla podle Pavlíny práce v médiích odlišná. Vrátila na obrazovku po mnohaleté pauze a míra pozornosti i intimity útoků ji zaskočila. „Situace byla nesouměřitelná. Bezesporu dnes hraje roli anonymita i snadnost komentování a oslovování ostatních lidí. Dřív musel někdo napsat dopis a dojít s ním do schránky. Dnes jsou všude nevyžádané zprávy. Díky svým dětem už s nimi umím pracovat,” říká.

Nejvíc jí po návratu do televize rozhodilo, že se útoky nedokázala nezabývat. „Než jsem přišla na to, že nemusím reagovat na všechny připomínky nebo nevyžádané zprávy, trvalo to alespoň tři měsíce.”

Pavlína však na sociálních sítích ráda získává podněty a názory nebo diskutuje o práci. „Někdy je z prvních vět jasné, zda s vámi dotyčný chce hovořit a diskutovat, nebo si řeší nějaký problém, co s vámi má. Myslím si, že když vás chce někdo zranit a urazit, tak si vytvoří nějakou představu o vašich slabých místech a ta se snaží zasáhnout. A často je to právě vzhled. Myslím, že to ale neděje jen ženám, ale třeba i plešatým, obtloustlým mužům,” směje se Pavlína.

Z oslovení, co Pavlíně chodí nevyžádanou poštou, si doma skládá mozaiku. Prý z nich jednou na chatě vytvoří celou stěnu. „Já si své průšvihy ustojím, ale vadí mi, když někdo útočí na rodinu a bere to přes moje předky. To mě zlobí. Pak jsou tu děti - jsem matka lvice a vždycky jsem se za ně rvala. A považuju za problém, že útoky na ně náš právní řád neřeší, dokud se něco někomu nestane,” říká novinářka.

Průšvihy i frustrace řeší Pavlína rychle. Nejraději přímo s dotyčnými, jichž se problém týká, a pak samozřejmě s kamarády. „Strašně mi pomáhá, když to, co mě namíchne, můžu řešit přímo se zdrojem. Pak od toho můžu dát ruce pryč. Když se mě něco hluboce dotkne, musím to naopak v klidu zpracovat. Nechám to odležet a pak zpravidla volám mámě,” říká.

Co by Pavlína poradila své mladší já? „Abych neřešila cizí očekávání. Ve dvaceti jsem se chtěla zavděčit, zalíbit. Dnes jsem na sebe tvrdá, mám disciplínu, ale nezávodím s ostatními a pro ostatní. Tohle bych si vzkázala, ale nevím, zda bych se ve dvaceti, pětadvaceti nebo dokonce ještě ve třiceti vlastně pochopila.”

Dle Pavlíny je důležité umět se sama ocenit a mít kolem sebe lidi, kteří umějí dát poctivou zpětnou vazbu. „Lidi, kteří vám říkají, jak jste báječná a jak vám to úžasně slušelo, ji ne vždycky poskytují. Je potřeba se obklopit lidmi, kteří vás sice vidí kriticky, ale s láskou. Já jsem zaplať pánbůh našla. Nešetří mě ani máma ani táta ani můj celoživotní přítel Tomáš Baldýnský. Moje dcera Matilda je taky nesmlouvavý kritik. Syn Matouš je naopak spíš milovník a obdivovatel,” popisuje rodinnou konstelaci Pavlína.

„Obklopte se lidmi, co umějí kritizovat, ale s láskou. Samy se chvalte a zatřetí: neplňte cizí očekávání, jen ta svá vlastní,” říká novinářka Pavlína Wolfová.