Má velikost 42/44, což je její normální a zdravá velikost. V módním průmyslu už však platí za plus size modelku. Ve čtrnácti Natálii nacastovala modelingová agentura, pak začala růst do tvarů dospělé ženy a přestala splňovat nároky tehdejšího androgynního trendu. Agenti ji tlačili do shazování kil, naštěstí ale včas zasáhla Natáliina maminka. Pracovní nabídky se postupně vytratily, Natálie se začala věnovat škole a práce v modelingu uhasla.

Pro svět modelingu ji před třemi lety znovuobjevila Tereza Vu, když ji oslovila na předvádění spodního prádla na Prague Fashion Week. „Do té doby se širší modelky obsazovaly jen z nějakého důvodu, přišly mi trochu jako maskoti. Některé kolekce a kousky totiž plus size vůbec nesedí a je důležité pracovat na tom, aby žena na mole zářila, slušelo ji to. Jen tak se daný kus přece může prodat.

Tereza mě ale opravdu oblékla na míru. Bylo mi 32 a ostatní modelky byly kolem šestnácti let staré. Když jsem pak viděla fotky, byla jsem nadšená. Nechtěla jsem se ale nutně vracet do toxického světa, kde je důležitý jen vzhled. Měla jsem svou práci a dítě. Pak se ale začaly ozývat značky, které mě hodně bavily a začala jsem opět fotit a natáčet. Jsem díky nim více vidět, a tak si mohu vybrat, s kým chci spolupracovat a za to jsem vděčná,” říká Natálie Debnárová.

Standardy ve světě módy se sice posouvají, ale jen velice pomalu. „Když jdete na nějakou společenskou akci a máte velikost 36, každý showroom vás oblékne. Já jsem se donedávna neměla kde obléct do velké večerní. Prostě takové kusy nebyly k mání. Plus size modelky všech barev a věků se sice začínají objevovat častěji, ale rezistence ke změně je pořád trochu cítit i ve filmovém průmyslu a v reklamě,” myslí si Natálie.

Když Natálie fotila pro švédský módní řetězec a ocitla se na stránkách bulváru, vyslechla si i kritiku veřejnosti. Od té doby na sobě začala pracovat a negativní komentáře zmizely. „Naopak mě kontaktují přes sociální sítě muži. Občas je to až na hraně. S negací jsem se ale setkala i ze strany klientů, kdy jsem pro ně byla buď moc, nebo naopak málo plus size.

Člověk se v modelingu ale musí odosobnit, protože objektivizace je obrovská,empatie jde prostě stranou, je to práce,“ říká. Když Natálie fotí, stane se z ní robot a tlak i komentáře zdravě ustojí. Když jde pak soukromně s dětmi na pláž, stud občas zase přichází. Proč, sama netuší, ale nechává to plynout. „Hodně mi v sebevědomí pomohlo narození dcery, tehdy podporující partner a silný kruh kamarádů. Jakmile se cítíte sama se sebou dobře, nabídky přicházejí. Je to ale běh na dlouhou trať,” dodává.

Natálie radí, že je třeba se občas sama pochválit a podpořit, stát se sama sobě roztleskávačkou. „Opakuji si pár afirmací, řeknu si, co se mi povedlo, kde všude jsem uspěla. Mně to fakt pomáhá. Kurz seberozvoje mi sice kdysi zaplatila máma, ale tam se v rámci terapie vyžadoval kontakt s ostatními účastníky a já z něj tenkrát utekla. Musela jsem si k sebelásce sama dojít a neustávat v podpoře sebe samé, byt to není vždy jednoduché. Mimochodem, pomohla mi i kniha rituálů od vás,” uzavírá Natálie.

„V momentě, kde se necítíte komfortně, cítíte se uraženě, nehezky, je důležité se obrátit do sebe. Být sama sobě největší roztleskávačkou. Nikdo jiný to za vás neudělá, zvládnete to. Důležité je věřit sami sobě,” říká plus size modelka Natálie Debnárová.