Natalie má ze sebou 11 fotografických výstav, zkušenosti z reklamního průmyslu, vydání knihy i konzultační činnost pro korporace. Jak všechny své různorodé činnosti skládá dohromady a kudy se vine červená nit jejího zaměření?

„Ani neumím říct, zda mám jednu profesi. Spojující linka všeho je jakási tvůrčí schopnost, kterou jsem vnímala už jako malé dítě. V osmi letech jsem napsala první povídku, pak jsem vyhrávala básnické soutěže,” vypráví Natalie. Schopnost psát, a to nejen básně nebo prózu, využila i později v reklamním průmyslu, kde pracovala jako copywriterka.

Během života se Natalie potkávala s mnoha zajímavými umělci, například s fotografem Antonínem Kratochvílem nebo Robertem Vanem, s kterým pracovala deset let. Sama začala fotit po své cestě Kanadou, kam odjela s pocitem vyhoření z velkých korporátních zakázek. Fotografové jí tehdy řekli: „Máš oko, jen pokračuj!”

Natalie je i autorkou knih. Poslední její vydaná publikace je biografie hraběte Kinského, která je aktuálně v dotisku. 

Už od dětství byla Natalie trochu jiná a dlouho netušila, proč. „Věřím, že svět funguje v nějakém energetickém poli, každý má danou určitou energii, jíž pak ovlivňuje okolí.

Podstatnou energií je sexuální energie, která sídlí v lůně. Od mala jsem se nedokázala zařadit, nevěděla jsem, zda se mi líbí kluci nebo holky. Nakonec jsem zjistila, že miluju lidi pouze platonicky, že jsem tedy asexuálka. Úplně mě to zprvu zděsilo,” vypráví Natalie. 

Když nejbližším lidem oznámila, jak se cítí, reakce sice byly různorodé, ale problémy vlastně nikdy neměla. Ty pramení spíše z její nesmlouvavé upřímnosti a otevřenosti, jež mnohé lidi zaskočí a vnímají Natalii jako arogantní, drzou, nebo dokonce pomatenou. Pravdivosti se ale Natalie zříci nemíní. Jak říká, „humor a empatie jsou unisexové vlastnosti. Duše nemá pohlaví.”

S předchozími partnery trpěla rozličnými těžkostmi, v kterých se nedovedla zorientovat. „Pak jsem došla k tomu, že se není za co stydět, asexuálů běhá po světě mnoho a spousta z nich jsou nebo byli slavní tvůrci - Karl Lagerfeld, Salvador Dalí, Nikola Tesla - ten zemřel dokonce jako panic, stejně jako Andy Warhol, se kterým jsem vzdáleně příbuzná,” vysvětluje Natalie, podle níž se sexuální energie může transformovat do tvořivosti.

Zkušenost v korporacích nebyla jednoznačně pozitivní nebo negativní. Za to, co v nich prožila, je ráda. V korporátním světě ji obtěžovaly zbytečné porady, neefektivita, těžko prosaditelné nápady nebo malá odvaha. „Když vidím v televizi nějaké příšerné spoty, tak si říkám, že si to ten klient vlastně zaslouží.”

Ryze mužské vedení pociťovala spíše energeticky. Ve vedení firem se střídali muži bez ohledu na schopnosti. Převládal důraz na ego a mužské vlastnosti.

Tvoření je pro Natalii součást bytí. Podle ní je skvělé období na přehodnocení pracovní dráhy kolem 40, kdy je člověk vykrystalizovaný a má už třeba větší děti. Široký tvůrčí záběr Natalie nedávno ještě obohatila designováním vlastních triček z biobavlny.

Uvidíte na nich třeba Marii Terezii s vibrátorem. „Začala jsem ta trička nosit nejprve sama, jako to dělala Coco Chanel, a lidé si je začali objednávat, dokonce jedna paní na poště,” směje se.

Ženy by se neměly dle Natalie bát věku ani zbytečných společenských standardů. Měly by o svých pocitech otevřeně hovořit. Zapojovat se do akcí a spolků, předávat si zkušenosti. Začít lze totiž kdykoliv, třeba i v sedmdesáti.

„Myslím, že českým ženám chybí pozitivita. Jsem ale ráda, že se teď víc mluví třeba o menopauze. Starší ženy by mohly dát společnosti strašně moc, ale pracovní trh to tak nevnímá,” myslí si.

„Nikdy se nebojte být samy sebou. Pokud s tím máte problém, vraťte se do dětství, které vám ukáže vaši pravou podstatu. Pokud cítíte, že máte něco udělat, udělejte to.

Netrapte se reakcemi okolí, důležité je zkusit to! A netrapte se také tím, pokud nemáte děti. To, že jste žena, neznamená, že je musíte mít... "