Míša za jediný rok spolu-vybudovala pacientskou organizaci Endo Talks zabývající se osvětou a poradenstvím na téma endometrióza. „Jsem katalyzátor, ale nebýt ostatních žen a toho tématu, které se potřebuje dostat na povrch, tak rychle by organizace nevznikla,” říká Míša. 

Její vlastní diagnóza přišla před lockdownem v roce 2020. Nezhoubný nádor měl tenkrát velikost pingpongového míčku. Operace byla však o rok odložena a nádor vyrostl až do velikosti tenisáku. „Za ten rok jsem si prožila hodně bolestí, nejen při menstruaci,” vypráví Míša.

Endometriózou, čili nezhoubnými cystami nejčastěji na reprodukčních orgánech, trpí jedna z deseti žen. „Ty ženy, které mají symptomy, jsou často až invalidizované silným krvácením, bolestivým sexem, bolestmi při vylučování. Záleží, kde se endocysta uchytí. Následkem nemoci může být i neplodnost.  Často se říká, že bolestivá menstruace je normální a utrpení tak nějak k životu ženy patří, je to takový mýtus,” říká .

Problémem je také nesnadná diagnostika u gynekologa. Cysty často nejsou vidět na ultrazvuku, proto je lepší jít do specializovaného centra. „Doba, než je nemoc diagnostikována, trvá 7-10 let, což je příliš dlouho.”

„Zajišťujeme ženám neodbornou psychickou pomoc. Umíme vytvořit bezpečné prostředí, nastavit kontrolní mechanismy, propojovat odborníky ze západní a alternativní medicíny. Pomohla mi zkušenost manažerky v korporátu, aktivismus v neziskové sféře a nespočet kontaktů ze akademie i koučinku.

Teď chystáme březnový Endo March. Letos bude pochod Prahou s koncertem konečně přímo v ulicích a ne online. V Brně jsme navázali spolupráci s Masarykovou univerzitou, získali jsme podporu hejtmanky Jihomoravského kraje. 

Míšin energický aktivismus pro Milion chvilek v zahraničí i ohledně endometriozy přináší spoustu reakcí: Co to vlastně děláš? Čím se to živíš? Potřebuješ na sebe pořád upozorňovat? Proč se nevěnuješ hlavně dětem? A proč se věnuješ neziskové činnosti, která nepřináší peníze? Jsi teď sociální pracovnice!

„Byla jsem překvapená, kolik lidí řeší status a nevnímá social impact jako hodnotu. Navíc jsem si dovolila ukázat břicho s jizvami. Najednou se začaly ozývat ostatní ženy, že mají to samé, někdy i kamarádky, které to dosud nesdílely. To mě překvapilo,” vypráví.

„Hejty přišly v době, kdy jsem byla v rekonvalescenci a procházela si vnitřní transformací, a proto mě to docela zasáhlo. Vždy si zkouším z kritiky něco vzít, snažím se najít rovnováhu. Pomáhají mi koučové, terapeuti. Potřebuji kolem sebe mít odborné záchranné sítě.

Akutně si pomáhám sprchou, po prvotním šoku se snažím odpovídat dle zásad nenásilné komunikace. Nese to své plody, ale je to psychicky náročné. Taky si vždy zanalyzuji, co vlastně zraňuje mě. Občas je ale třeba i blokace, většinou po několika varováních.” 

Míšiny děti šly do institucí v roce, což je pro Čechy přílíš krkvačí čas. V Belgii je to naopak cca o půl roku později oproti průměru. Jaké byly mateřské začátky v cizí zemi?

Když se z businesswoman stala matka na mateřské, mimo své domácí prostředí a dlouholeté kamarády, nebylo to snadné, v nejtěžších chvílích pomohla partnerská mediace. „Vymanila jsem se z korporátu a šla na rekvalifikační kurz kvůli své designové značce. Pro úřady jsem nakonec vždy byla ta holka z východu, i když mám perfektní francouzštinu. Prostředí Bruselu je navíc hodně statusové. Po deseti letech se teď těším zpět do Česka, kde pro mě všechno odsýpá jinou rychlostí.” 

Přijďte v Praze na březnový Endo March. Vaše vnitřní nastavení je to správné, musíte si za ním stát, z hejtů je třeba se ne*****, říká Míša Lebeda, která založila pacientskou organizaci pro ženy s endometriózou. „ #ŽenaVZenu #NemlčetiZlato