Do turismu se dostala během mateřské dovolené. Začala provádět po židovském městě, protože je z židovské komunity a mluví anglicky i hebrejsky. „Do 34 let jsem nevěděla, co bych měla dělat, až po dětech jsem se nasměrovala, ráda předávám vědomosti a vzdělávám ostatní. Byla to pro mě výhra, ta klientela byla obrovská.”

Trochu se na začátku potýkala s ultraortodoxními židy, kteří se odmítali nechat od ženy poučovat od ženy o židovské historii. Pak se to ale zlomilo a prováděla nejvyšší rabíny i izraelské politiky.

Během covidu Michaela přišla o práci, ale sestavila velkou prohlídku Prahy po stopách velkých žen, které jsou méně známé - jako jsou Marie Schmolková, Bertha von Suttner nebo Františka Plamínková.

Michaela a hlavně její děti se setkávájí i s antisemitismem, který je v české společnosti stále přítomen. „Nejhorší je, když se s útoky setkávají děti. Radím jim nemčet, nikdy, hned se ozvat, i když je za tím jen nevědomost nebo omezenost druhých.”

A jak je vlastně judaismus slučitelný se ženskou emancipací a feminismem? „Těch proudů je hodně. V ortodoxním judaismu je samozřejmě u žen kladen důraz na výchovu dětí, to ano, ale celá Tóra a talmud se dají vykládat velice feministicky. Navíc, ženy se mohou v judaismu třeba i rozvádět. Dokonce i v Brooklynu v ortodoxní komunitě jsou ženy často šťastné díky sesterství.” 

Co Michaela doporučuje k překonávání těžkostí? „Mít stále nějaký cíl, to vím, že je nutné i z příběhů přeživších z koncentračních táborů.” Zároveň také nesmíme opomenout spiritualitu.  „I náboženství se dá praktikovat jako filosofie, je to technická podpora života. Můj největší současný guru je Juval Noah Harari.” Podle Michaely je určitě nutné mít se rád a věřit si. „Může to být i dřívější výchovou, ale já jsem si dlouho nevěřila. U mě se sebedůvěra zlepšila, až když jsem našla svoje nové zaměření.”