S Liliou si Martina povídala skoro hodinu. O duchovním mateřství, rudé rtěnce, o posvátnosti ženství nebo o menstruaci. Probraly i Martinin mediální obraz. Fuckup Night, StarDance, Show Jana Krause, články a rozhovory - Martina je prostě hodně veřejně aktivní a činná. Jaké to je být takto viditelnou a nekonvenční farářkou?

„Cítím velikou zodpovědnost, zastupuji roli kněžství, očekává se ode mě, že jsem nositelku nějakých hodnot, ale já řeším, nakolik mohu být taky sama sebou. Někdy čelím kritice za rudou rtěnku, za lak na nehtech, po StarDance i za to, že mám určité části těla, jako je ženy prostě mívají. Dnes už rtěnku nenosím, ale vytvořené mediální škatulky vás neopouští ani po tom, co se vyvinete někam jinam,” říká farářka. 

Dnešní člověk dle Martiny často nechápe církevní liturgický jazyk, který se nemodernizuje. Lidé ale podle farářky duchovní jsou, jen často věří v něco, jak o tomto “něcismu” hovoří Tomáš Halík. „Také lidé odpovídají, že Bůh je láska, což je jedno z nejhezčích vyjádření, nebo říkají, že věří v sebe a bojí se vlastního přílišného egocentrismu. Když se pak ale ptám dál, dostaneme se k onomu transcendentnímu pocitu, který je uschopňuje k růstu. Kdyby si byl každý sám sebe vědom, bylo by lépe,” říká.

Martina se nechala pokřtít až jako dospělá. Než tak učinila, byla asistentkou, jáhenem a postupně se propracovala až k roli farářky. Krok za krokem se učila doprovázet lidi na jejich cestě. Pustit se rovnou do všech přechodových rituálů by bylo příliš unáhlené, postup má svůj hluboký smysl. „Když jsem byla pokřtěná, řešila jsem závažnost otázek, na které jsem při něm odpovídala: přišla jsem si pro křest, víru a život věčný.

U křtu je přítomen Duch svatý, něco se vnitru stane. Jako u porodu, jen je to neviditelné. Získáte něco, s čím musíte žít, je to nesmazatelné. Při samotném vyslovování se pak zvnitřní předchozí myšlenky, skoro škoda, že křest trvá tak krátkou dobu, i když je příprava dlouhá mnoho měsíců,” vypráví.

„Ukazuje se, že mluvit s dvojicemi o víře je citlivější, než hovor o vztahu nebo o sexu. Duchovní rovina vztahu bývá tvrdší oříšek. Za sebe si myslím, že je lepší důstojně rozvedené manželství než násilný dysfunkční vztah.”

Blízkost Bohu je dle farářky v životě často náročná a děsivá - přichází v situacích těžkých rozhodnutí, kdy jde o lásku, o život, přibližuje se v době velikých pochyb a křehkosti. Duchovní potenciál žen je určitě hlubší než pouhé „opečuj všechny a udělej to tu hezké.” 

Roli žen v církvích ovlivňuje i to, jak se příběhy vyprávějí, jak se Bible interpretuje, na co je kladen důraz. „Především na učedníky, apoštoly. I když ženský archetyp byl vždy přítomen, postupně se vytratil: Marie Magdalská, Marie a Marta, Alžběta. Ve starém zákoně i prorokyně Debora,” říká Martina.

Už víc než 70 let mohou ženy farářky působit v husitské církvi. Katolická církev si povolává ženy jako řádové sestry. „Jsou to ty, co se starají o staré a zranitelné a dělají to, co čekáme od církve jako celku. Dělají to za ty neomylné muže, kteří hřímají z kazatelen, a obětují své mateřství, aby se staly duchovními matkami někde jinde. Tuto roli nanejvýš obdivuji, ale pro sebe si ji neumím představit. Pro mě je i fyzická tělesná rovina lásky důležitá a považuji ji za duchovní.”

V čem jsou farářky tedy jiné než jejich mužští kolegové? „Farářkám se neříká matko, kdežto farářům říkáme otče. Také mezi muži nepotkáte menstruujícího nebo těhotného kněze - mužské kněžství tuto rovinu nemá. Těhotná farářka třeba jen nerada slouží pohřeb.

Žena taky jako cyklická bytost jinak prožívá, jinak k lidem promlouvá. Církev je někdy až moc otcovská, její láska není bezpodmínečná jako ta mateřská, klade před lidi bariéry a někdy až moc přísně soudí. Jednou se ale církev bude muset popasovat i s manželstvím pro všechny. V Bibli pro něj není precedens, ale vztahy se vyvíjejí. Vždyť už dnes je tolik variant rodiny.”

K překonávání bariér Martinu vybavilo studium speciální pedagogiky, kde platí zásada people first. „StarDance mě naučilo, jak rychle a rádi lidi soudí z gauče. Tady jste se tvářila takto, cítila takto, tohle vám jde a tohle ne. To je ohromná past, lidi naprosto nedovedou poznat, co se děje v hlavě těch ostatních. Tyhle novodobé zbraně v podobě anonymizovaných komunikačních technologií způsobují, že víc řešíme ty druhé, ne sebe samotné,” upozorňuje. 

Na diskuze Martina reaguje až, když vychladne. Většinou následně dochází ke smíru. „Kdybych ale oplácela stejnou mincí, asi to nedopadne dobře. Snažím se debaty nečíst, je to bez šance. Kde boj ale můžeme „vyhrát”, je na poli našeho vlastního posuzování druhých,” říká. „Vy jste mě, Lilio, inspirovala k mnoha věcem. Děkuji vám za vaši moudrost, jak o věcech přemýšlíte, jak věci děláte, jak se své role chápete, je vzácný,” uzavírá.

Viktor Frankl říká: „Proměň utrpení v sílu a moudrost.” Každá žena toto dobře zná..."