Lucie Kolaříková

Lucie Kolaříková, psycholožka, věnuje se interkulturnímu tréninku i osobnímu rozvoji

ROZHOVOR S LUCIÍ

Příběh Lucie

Už ve 14 letech věděla, že se bude věnovat psychologii a lidem. Jako jedna z mála se věnuje osobnímu rozvoji tak nějak od začátku. Studovala v Německu, kde mnoho let žila a pracovala. Připravovala německé manažery na práci v ČR v rámci takzvaných interkulturních tréninků, v kterých šlo o komunikaci a interkulturní psychologii.

„Jde spíš o to naučit se rozklíčovat, co od sebe vzájemně čekat, ne si říkat, jak jsou ti druzí hrozní. Mez Čechy a Němci jsou rozdíly hlavně v tématech, jako je respekt k pravidlům, vyhýbání se konfliktům, skepse k autoritám,” vypráví Lucie. 

Lucie po letech praxe svět byznysu opustila otevřela vlastní kurzy osobního rozvoje, kterým se zabývá dodnes. „Při práci v osobním rozvoji  je  myslím nezbytné znát dobře psychiku, metodiku, nuance. Mám kurz Mozek jako Buddha, ve kterém se zaměřujeme na traumata. Kdybychom neměly potřebné vzdělání, našich 400 kurzistů se nám tam sesype,” říká.  

Lucie je věnuje i strachu. Ženy podle ní strach otevřeněji komunikují, mají menší strach z odmítnutí.  „Promítá se zde výchovný vzorec, že zkrátka muži mají vše zvládat a neukazovat zranitelnost. Muži často vše přebíjí vše intenzitou: party, adrenalin. Nezpracované věci je nutné řešit naopak ve chvílích zastavení. To asi známe, vše vyplave, když přijedeme na dovolenou,” směje se Lucie.

Lucie na Bali neplánovaně otěhotněla se svým přítelem a od začátku je matkou samoživitelkou. „Měla jsem zpočátku strach, že budu souzena. Moje babička byla nemanželská, zažila si společenský lynč. Někde uvnitř v nás je stále ten předsudek: je to její chyba, proč by se jí mělo pomáhat. Pro samoživitelky z toho důvodu nejsou žádné výhody, žádné úlevy. Já platím vysoké daně, ale je to dost těžké to zkoordinovat. Lidé si stále myslí, že si žena neudržela chlapa, že se chovala nezodpovědně,” myslí si Lucie.

„Když přijdou hejty, je fajn se kouknout do sebe, co to se mnou dělá. Ten hejt často rezonuje s nějakým pocitem v nás, který zrcadlí. Jak já mám nastavený vnitřní svět, tak musím obstát.” 

A kde začít se sebeláskou? Lucie radí, že tam, kde to nejvíc bolí. Začít tím aktuálním. Perfekcionismus v práci? Nespokojenost s vlastním tělem? Jak vypadá den, když si nejdřív ráno řeknu, že mi to nesluší? Jak se pak tvářím, jak se nesu na ulici, jak řeším konflikty, jak se miluji s partnerem? Opakování nefunkčního návyku je škodlivé. I při učení se sebelásce je podle Lucie nutné být k sobě laskavá. Když sebelásku někdo objeví, už ji v životě nějakým způsobem udrží. Jde hlavně o to cítit se v sobě dobře, být víc sama sebou.

Co říká Lucie o sobě a jaký má vzkaz?

Rada od Lucie

 „Být sama sebou je ten nejlepší způsob existence v životě. Je fajn si připomínat, že jsme v prazákladu v pořádku, s chybami se dá pracovat, dají se přijmout. Pokud nejste samy sebou kvůli ostatním, je třeba dodat, že i ti vás ve skutečnosti nevidí, zabývají se také spíše sami sebou. Tak se raději podívejte dovnitř a zaměřte se na sebe,” radí psycholožka Lucie Kolaříková.

Rozhovor s Lucií