Do českého prostoru vstoupila v roce 2012 s knihou Intimní ženské příběhy o potratech a byla hodně překvapená tím, jaké reakce kniha vzbudila, jak moc nebyla média a společnost připravená na toto téma spojené s ženskou přirozeností a svobodou. „Tehdy jsem dostávala zprávy o tom, že si já i moje dítě zasloužíme smrt. To bylo hodně těžké. Jakmile se útočí na mě, tak ano, ale na děti mě to šokovalo. Mateřství a rodičovství jsou ta nejcitlivější místa. Nicméně v tématu té první knihy se cítím jistě, což mi to pomohlo tohle ustát,” vypráví Lilia o prvních turbulencích ve veřejném prostoru v ČR. 

„Co mi ale strašně vadí jsou lži a pomluvy, to rozdýchávám špatně. A poslední neuralgický bod jsou záležitosti, v nichž jsem sama nejistá. Podle toho, co se mi vevnitř děje v reakci na nějaké články o mně, identifikuji, zda mám dané téma zpracované, nebo ne,” říká Lilia. 

„Mojí slabinou podle jednoho mediálního poradce je, že mě nelze zaškatulkovat. Řekl mi tenkrát: Ty říkáš, že jiné volby jsou v pořádku, a to česká společnost netoleruje. Chtějí se identifikovat a vidět nějakou alianci s názorovým proudem, nebo odsudek nějaké druhé skupiny. Tím, že to tak neděláš, vlastně nikam nezapadneš a každý se proti tobě může vymezit.”

Lilia s nelibostí v hlase konstatuje, že je navzdory svým mnoha aktivitám často posuzována skrze své partnerství. “Moje tvoření je mnohdy zastíněno mým partnerským vztahem. Nejsem Janečková a nikdy nebudu. Proč se u mužů nezmiňuje, čí jsou manželé a kolik mají dětí? To mě štve osobně, ale zároveň i celospolečensky. Během  jednoho ženského projektu se totéž dělo vícero ženám,” vypráví Lili.  

A jak Lili tahle příkoří zpracovává? Dřív prý měla tendenci každou lež vyvracet. „Dala jsem si sraz s několika novináři a většinou jsme dospěli k omluvě a bylo to milé. Ale tohle je hodně práce a je to úplně zbytečně vynaložená energie. Případné soudy s médii jsou zdlouhavé a vyčerpávající.” Lilii nejvíce ze všeho pomáhá “odejít ze situace”, prostě odcestovat a být offline, než se to přežene. 

Ptám se, jestli část mediálního obsahu o Lili není dáno také tím, že zkrátka ráda provokuje - šperky vyobrazujícími intimní partie, titulem kněžka nebo i svou otevřeností v tematice intimity. „Provokace už pro mě není zas tak důležitá, z toho jsem vyrostla. Dnes provokuji jen když mám pocit, že to je obecně přínosné, anebo když jsem v provokující fázi cyklu. A upřímně, co je provokace v ČR, byla provokace v Anglii někdy v 80. letech,” usmívá se.

„Nikdy neberte kritiku od někoho, ke komu byste nešly pro radu, když potřebujete pomoct, mějte kolem sebe sesterský kruh nebo zkrátka kruh blízkých přátel, tam si jděte pro radu a konstruktivní kritiku.” Lili uzavírá v duchu hashtagu #nemlčetizlato.  „Když se vám něco nelíbí, tak se ozvěte a sdílejte, podpoříte tím ostatní ženy.”