„Když jsem začala být vidět, tak lidi z města, kde jsem vyrostla, měli nejdřív velký zájem a pak následovalo jakési opovržení. Fanouškovství se začalo mísit se závistí,“ vypráví moderátorka Lenny Trčková. 

Už od šesti let věděla, že bude právě moderátorkou a že bude pracovat s hlasem. “Vím, že dělám svoje poslání, mojí ambicí nikdy nebylo plnit nějaké stránky časopisů.”

„Od malička jsem někomu vadila, asi jsem „trčela“, takže jsem na to byla zvyklá. Dokonce učitelka na základce mě nutila svazovat si vlasy, dokud jsem to neudělala, nezačala hodina. Jednou mi dokonce ustřihla ve škole vlasy, bez ptaní.  Byla jsem vždycky trochu “moc“, moc jiná, moc energická. Dlouho jsem chtěla zapadnout, ale pak jsem přišla na to, že za tu jinakost musím být ráda a začala jsem jí přijímat. V určité fázi jsem i naschvál provokovala, to už mám dnes za sebou, “ zamýšlí se Lenny. 

“Když muž přijde a rozkopne dveře, tak je to v pořádku, když tohle udělá žena, tak se lidi leknou,” dodává svým znělým hlasem moderátorka.

Jako kinezioložka a terapeutka tohle řeším i s ostatními. Hodně vyčerpávající je, když Vás okolí nepřijímá a vy vydáváte veškerou energii na svou vlastní ochranu. Pak nezbývá nic na tvoření. Na takové chvíle je potřeba si dát pozor. Komentáře a reakce pod pořady si nečtu. Chodím každý den 10 km, to mi pomáhá úplně nejvíc. 

Když jde do tuhého, vztek musí ven. „Roztrhejte polštář, jděte do přírody!“ radí Lenny.