Lenka Simerská

Lenka Simerská, politička, socioložka zabývající se platovou nerovností, koučka a lektorka.

ROZHOVOR S LENKOU

Příběh Lenky

Profesně se zabývá nerovností mužů a žen, zejména tou platovou. Na Ministerstvu práce a sociálních věcí ji řeší již pátým rokem. Z indexů genderové rovnosti vycházíme hodně špatně, máme jeden z největších gender pay gap v EU a chybí ženy v politice, ve vedení médií nebo velkých firem, naopak panuje drtivá převaha žen v nízko placených profesích. Zkrátka ženský hlas je stále slabý, i když mezi absolventy VŠ ženy převažují.

Jakou z nerovností si Lenka zažila na vlastní kůži? „Jsem typ, který věci sdílí a chce něco přinášet svému okolí. Čím dál tím víc cítím, že jsem akumulovala znalosti a zkušenosti, a mám sílu a chuť je předat. Vnímám to tak i v okolí u žen kolem středního věku -já tady jsem, tak to co dávám, berte. Proč jsem dodnes v zastupitelstvu o 27 členech jediná žena?” táže se Lenka.

Sama si vyzkoušela politickou dráhu, když byla oslovena politickou stranou. „Nekonečné čekání, až si mě někdo všimne, je pro ženy typické i co se týče mzdy. Je nutné si říkat o peníze i o příležitosti,” podotýká.
V roce 2014 se poprvé účastnila komunálních voleb. Podle Lenky je politický proces v demokratické straně velice časově náročný, musíte si budovat místo na kandidátce, účastnit se dlouhých schůzí. Ženy na zdlouhavé procesy podle Lenky mnohdy nemají čas, protože jsou nadměrně zatížené povinnostmi doma, zatímco muži na schůzích v hospodě zůstanou i po ukončení zápisu.

Tyhle každodenní bariéry jsou náročné, kdyby bylo žen víc, změnily by se i procesy a návyky kolem politiky. Problém nedostatku žen v politice se netýká jen parlamentu nebo prezidentského postu, začíná níž, na těch méně viditelných místech jako třeba v placených komisích a výborech nebo na krajské úrovni. Je to začarovaný kruh,” vysvětluje Lenka Simerská.

Podle Lenky se české ženy uzavírají v soukromém životě a chtějí ho hlavně „nějak zvládnout.” „Neumíme ještě slaďovat. Ano, máme zkrácené úvazky, i ty ale v malé míře, a pak letíme s jazykem na vestě pro děti do školky a začíná druhá směna. Příjmové hladiny jsou nízké, takže se polovičním úvazkem nedá uživit.
Mnoho žen tudíž vlastně rezignuje a na velkou část života se odmlčí, opustí na svoje profesní zaměření. Z byznysu odejdou do neziskového sektoru nebo na úřad. Mezitím se muži vyvíjejí platově i vnitřně, jelikož nevypadnou z procesu.

„Příliš mnoho žen a tím polovinu talentů necháváme ležet ladem. Lidé prostě mají děti a mělo by být jasné, že oba rodiče mají v tuto dobu určité potřeby i jiný rozvrh. S tím by měli počítat zaměstnavatelé i u mužů, jak je to v severských zemích. Už to stokrát zaznělo, vlastně už mě to nebaví o tom stále mluvit. Musíme to prostě udělat,” říká Lenka.
Společenská změna se může stát díky politické odvaze jednotlivců v kombinaci s konsensem ve společnosti. Obojí v ČR zatím chybí. Na Islandu se s tímto tématem (certifikací platové rovnosti) vyhrály volby.

Média bohužel často vychylují feministická témata tím, že proti lidem řešícím rovnost zvou radikály a tím celou debatu zbytečně polarizují. „Novinářům tohle asi usnadňuje práci, debata se sama vyhrotí a nemusí se tolik připravovat oni sami,” usmívá se Lenka.

Lenka pracovala v pražských Gender Studies od studentských let a v roce 1998 zakládala první tematickou doménu Feminismus.cz. Během doby, co traktuje feministická témata, si vybudovala vlastní systém: útoky a jejich směry už zná, ví, kam se zbytečně nepouštět.

Často musí hájit úplné základy své analytické činnosti. „Typicky u gender pay gap nám odpůrci předhazují, že srovnáváme jabka s hruškama, že přece nemůžeme poměřovat prodavačku a manažera - jenže to my socioložky a sociologové samozřejmě víme, známe statistickou regresi a vypracovali jsme spousty studií. Platovou nerovnost bagatelizuje nejvíce muž z prostředí střední třídy a středního věku, který si přečetl pouze novinářskou zkratku,” doplňuje.

A jak se Lence složitá témata komunikují? „Na konci 90. let ještě byl prostor pro hlubší diskuze. Dnes je doba heslovitá a reakce veřejnosti jsou ovlivněné sociálními sítěmi. Trápí mě rychlé soudy po přečtení titulku. Obecně se snažím vést diskuzi, má-li smysl. Pokud ale vidím, že se točím v kruhu bez věcných argumentů protistrany, končím. Na útoky jsem už připravená, když nejsem v kondici, zbytečně se jimi nevyčerpávám,” popisuje Lenka své strategie v digitální době.

Co říká Lenka o sobě a jaký má vzkaz?

Rada od Lenky

„My jako ženy se nemusíme spokojit s málem, ale aktivně realitu kolem sebe utvářet a měnit. Určitě uvažujte o politickém angažmá, všímejte si, co byste chtěly změnit v okolí. Nebojte se vyjít do veřejného prostoru a přineste tam ženskou zkušenost!” apeluje politička a socioložka Lenka Simerská. 

Rozhovor s Lenkou