Ve třiceti se stala mluvčí na Praze 1. Politici se všichni cítili jako její nadřízení, ačkoli to tak reálně nebylo, a občas pro ni bylo složité se vymezit a prosadit svůj názor. Poprvé se setkala se situací, kdy je někde jediná žena a často nejmladší.

Jaké nástrahy mladá žena v politickém prostředí radnice překonává? „Někdy vznikaly určité konflikty ohledně mých výstupů. Jednou jsem si musela horko težko prosadit to, že nebylo zveřejněno jedno špatné video, i když jsem měla komunikaci na starosti,” říká o svém angažmá mluvčí a vedoucí tiskového oddělení Kateřina. 

„Určitě hrálo roli to, že jsem mladá. Nedokážu posoudit, jestli by to muž měl jiné.” Vzpomíná si ale na jednu situaci, ve které určitě hrálo roli to, že je mladá žena. 

„Stála jsem u odpadkového koše v kuchyňce před jednáním Rady a můj nadřízený se ke koši sklonil a řekl cca můžu vás osahávat?” Řekla jsem samozřejmě ne a pak se ve mně během jednání vařila krev a pocítila jsem to ponížení. Byla jsem prostě objekt, se kterým se může takhle vtipkovat.” Ještě po jednání napsala Kateřina nadřízenému korektní email, že není důstojné takovéhle vtipy vůbec říkat.

Pak hodiny přemýšlela o tom, co se stane další den, zda jí její přímý nadřízený, který rozhoduje o odměnách, může vyhodit a čekala nějakou dohru. Druhý den přišlo hned ráno pozvání do kanceláře, které začalo omluvou za nemístnost reakce. Pak následovala diskuze o současném světě. „Nadřízený mi řekl, že už nechápe svět, z něhož pochází moje reakce. Ale je celkem jasné, který ten svět jde do důchodu,” směje se Katka.

„Důležité je sbírat zkušenosti, mít se rád ale umět vyhodnotit, co člověku dělá dobře a co ne. A když se něco negativního děje, je nutné se o tom pobavit s blízkými lidmi, jejichž názoru si vážím. A pak samozřejmě taky dlouhé procházky,” uzavírá Katka.