Julie zažívá na vlastní kůži roli mladé doktorky v chirurgickém oboru. Měsíc před porodem svého druhého syna nedávno složila atestaci. „Po prvním dítěti jsem začala chodit do práce brzy, abych si právě udělala atestaci. Zkoušku, která opravňuje doktora či doktorku pracovat samostatně. Vyžadovalo to dost logistiky,” vypráví Julie.

Po narození prvního syna a především po návratu zpět do práce přišlo celkem složité období. „Když jsem nastoupila po roce a půl pauzy, bylo to těžké. Měla jsem předtím sice dost odpracováno, ale nálepka “ta s tím dítětem” měla v porodnici velký vliv, najednou na mě nahlíželi jako na nezkušenou medičku. Když mě po návratu vypsali k operaci jako asistentku, ještě ke mně ze strachu, že něco zvorám, vypsali dalšího doktora. Jako bych byla zase medička,” vzpomíná. Musela v práci po mateřské zase dokazovat,  že na to má. 

Situace žen lékařek v nemocnicích je opravdu složitá. Diskriminace někdy začíná už na lékařské fakultě. „Na konci pracovního pohovoru se mě jednou zeptali: a kdy se budete vdávat paní doktorko?, tehdy mi to připadalo vtipné, ale dnes bych to brala velice úkorně.

Odpověděla jsem v nedohlednu a oni si to spokojeně odškrtli jako správnou odpověď. Co je ale komu po kom?” pokládá si řečnickou otázku. 

Sexistické narážky a poznámky vůči doktorkám jsou v lékařství všudypřítomné. U jedné ze státnic se dokonce profesor žen ptá na recept na svíčkovou. „To je prostě chirurgie. Lékaři se ptají na rodinný status stále, my ženy s tím ale počítáme a částečně to chápeme, protože zaučení mladého doktora po medicíně trvá prostě dlouho a výpadek je citelný.

Proto preferují kluky, protože jim neodejdou na mateřskou. Můžou ale odejít z jiných důvodů, třeba jim poměr nesedne, nebo jdou do zahraničí. Ale nikdo se jich neptá, jak dlouho tu chcete být, pane doktore?”

Julie horuje za dostupnost zkrácených úvazků. „Je to skvělé řešení pro matky malých dětí. Udržíš si erudici, socializuješ se. Plný úvazek se službami pro mě byl už příliš.”

Společenská debata o porodnictví je vyhrocená. Nemocniční porody jsou spojeny s většími zásahy i porodnickým násilím, mnoho žen tak rodí doma jen proto, že nemají jinou kompromisní alternativu. Jedná se většinou o vzdělané ženy. 

„Ve snaze přiblížit se západu, vznikají centra porodní asistence, kde je jen asistentka, která má oprávnění být u porodu. Ale lékař je blízko a je dostupný. To je podle mě ideál.,” říká Julie.

„Máme k dispozici studie ukazující, že jsou domácí porody třikrát nebezpečnější, o čemž se samozřejmě dá polemizovat. Je to kontroverzní, všichni o tom tématu ví, ale systém je tak zavedený, že se mění jen těžko. Například rutinní nástřihy hráze u prvorodiček jsou určitě špatně, ale učí nás to, protože se to tak sami naučili. Porodnictví v ČR obnáší také mnoho žalob, většinou kvůli nepredikovatelným komplikacím,” dodává.

 „Pracuji jako lékařka v chirurgickém oboru, tzv. mužském oboru. Ale není to tak, ženy jsou v našem odvětví potřeba. Určitě si jako mladé lékařky vyslechnete nevhodné poznámky na vzhled nebo partnerský život.

Nebojte se hned ozvat. Jako mladé ženy v oboru se často budete ostýchat nebo bát, ale později si můžete vyčítat, když se neozvete. Udělejte to,” vzkazuje gynekoložka Julie Čuková.