Co si myslí žena ve vedoucí pozici, která konzultuje a mentoruje jiné firmy, o situaci žen na trhu práce? „V profesní oblasti se svět ženám otevírá, ale ne tak rychle, jak by měl. Já působím jako konzultantka v oblasti vzdělávání a leadershipu. Často řeším se ženami, jak jsou vnímány a co zažívají.

Lepší se to, ale stále za Západem zaostáváme. Klasická bariéra je u nás rodinný život, který dopadá primárně na ženy a brzdí jejich profesní rozvoj. Tři roky na mateřské jsou opravdu hodně, technologický pokrok je obrovský a je to ztráta, kterou jde těžko dohnat. Pokud se žena naopak dostane dost vysoko, sledujeme, zda není moc hrubá, moc mužská lídryně,” říká.

Žena lídryně toho podle Johany stále musí zvládat mnohem víc, protože na ni dopadá víc neviditelné práce. A liší se podle ní metody vedení žen a mužů? „Ano, musíte být jako žena efektivnější, jako matka si musíte čas opravdu ještě lépe organizovat. Ze zkušenosti si myslím, že můžeme být empatičtější a míň egoistické. Je to ale myslím hlavně tím, že je nám tahle role vštípěná, máme být takové a někdy je to vlastně pozitivní výsledek rolových očekávání.” 

„V obou zaměstnáních mám kolem sebe náhodou samé ženy, mnohé z nás jsou feministky. Máme nastavené skvělé flexibilní podmínky, všechny si toho vážíme a snažíme se o to víc, takže se to na výsledcích neprojevuje,” říká. A proč se ženy asertivity bojí a co jim může pomoci?

„Moje asertivita může být pro ostatní nezvyklá. Je to ale hlavně trénink, ze začátku se nedaří reagovat na příkoří v tu chvíli, ale stačí to vyčistit zpětně. To člověka posouvá dál. Postupem času pak dokážete reagovat hned,” radí Johana.

Začínala jsem v Poetizer, když mi bylo 26, fundraisovala jsem peníze, řídila lidi, ale IT vývojáři, které jsem řídila, mi ani nebrali telefony a radši volali mému partnerovi, který jim musel vysvětlovat, že v projektu nefiguruje. Až jsme museli pořídit jiné vývojáře,” vypráví.

Úspěšná žena je podle stereotypů arogantní, ambiciózní a špatná matka. Od ženy se navíc očekává, že má být máma, jako by nepracovala a pracovat, jako by neměla děti. A jak svou roli čerstvé matky vnímá Johana sama? „Jako matku se mě rozhodně změna stavu dotkla.

Vedla jsem brzy po porodu projekt se spoustou konzultantů, Olbramovi bylo půl roku. Jedna paní z projektu mi řekla vy musíte mít ale fantastickýho manžela, žádné, vy jste dobrá, jak to zvládáte. Je třeba si nastavit férová pravidla doma, ale rozhodně to všechno nebylo jen manželem,” směje se.

Na Oxfordu při studiu se Johaně líbil rovný vztah s profesory, oslovování křestním jménem. Vždy bylo cílem vnést do debat něco nového, vzájemně se obohatit. Větší pokora, úcta, rovnost. „Stejně se snažím postupovat i vůči kolegům. Když se mi ego nepodaří zkrotit, snažím se získat si odstup a řešit situaci pro dobro té věci, nikoli pro uspokojení mě samotné. Kdybych si mohla něco zpětně poradit, zkusila bych být menším perfekcionistou, víc plynout, s tím zápasím doteď,” uzavírá.

„Je velice důležité, aby ženy, které mají děti, mohly pracovat pokud chtějí a my bychom jim to jako společnost měli umožnit,”