Na veřejnosti se Gabriela pohybuje už od mládí. Začínala „být slyšet” už v 9 letech v dabingu, kdy jako děvče ze sídliště vyhrála konkurz do pohádky. V 15 letech se pak dostala do prvního divadelního představení, kde zpívala v muzikálu Bídníci.

Na úspěch i neúspěch byla jako blíženec vždycky hodně citlivá, zároveň ale dle svých slov uměla najít potřebný balanc a pokračovat.

Hejty jako veřejně známá osoba dobře zná už roky. Anonymní hejtři ji nezajímají, komentáře si nečte. Jak říká, „hejty vždycky byly a budou, na tom se nic nezmění.” Pokud si přečte nějakou lež, raději zavolá dotyčnému redaktorovi nebo redaktorce.

Nejsložitější období Gabriela prožila, když se rozváděla po 13 letech vztahu se svým prvním manželem, který odešel za jinou ženou. „To teprve bylo strašné. Zažívala jsem tehdy spoustu útoků na sebe, svého syna Kristiána i své ženství a přemýšlela leda o tom, jestli si brát antidepresiva, nebo vůbec pokračovat v práci.” Dva roky tehdy užívala různé léky na uklidnění a měla tehdy 48 kilo.

„Z toho půl roku si nepamatuju skoro nic, mám pocit, že mě jím někdo jakoby provedl. Možná se zapojilo podvědomí,” hodnotí zpětně složitou dobu.

Hledala oporu v pohybu, bylinách, homepoatikách i hudbě. „Celé noci jsem probrečela a dostávala jsem smutek a vztek ven.” 

Častokrát se o sobě kvůli partnerství s movitými muži dočetla, že je zlatokopka. „Když vstávám denně ve 3:45 na natáčení, říkám si, jaká jsem to tedy zlatokopka. Ta chodí v tuhle dobu spát,” směje se Gabriela. 

Gabriela jmenuje hodně konkrétní postupy a techniky, jak pracovat se svým vědomím a podvědomím a jak se vyrovnávat s emocionálně náročnými momenty. “Jedna žena mě naučila takové cvičení na zdraví, vztahy a sociální rovinu. Sednu si někam do klidu a čistím se tím, že si pojmenovávám své emoce. Vlastně to ze sebe vyříkávám ven. Štve mě to, trápí mě to, stresuje mě to, myslím na to, mám z toho strach,” popisuje čištění čaker Gábina.

„Jsou to prastaré techniky, nic nemusíš dlouze rozebírat, za nikým chodit. Babička si vždycky něco povídala při loupání jablek. Právě si vyříkávala některé své myšlenky, modlitby.”

Gabriela se také zklidňuje kardio cvičením a jógou. „Já se potřebuju hýbat. Absolvovala jsem i jógový kurz při Karlově Univerzitě. To mi pomohlo s dechem, zklidněním.” 

Metod na udržení si duševního klidu má mnoho. „Nechávám si míchat bylinky na míru. Mám svého čajíčkáře. Taky pojídám čínské houbičky. Pak mě uklidňuje hudba, hraní na piano. Někdy ani nevím, co přesně z toho mixu funguje nejvíc, ale když je člověku strašně, tak by zkusil cokoliv.”

Každý den před spaním Gabriela taky odpouští všem, kteří jí jakkoli ublížili, a o totéž prosí i ty, kterým vědomě či nevědomě ublížila ona. 

S opakujícími se krizemi prý zesílila a ohlédne-li se zpět, neměnila by nic. Teď ve 42 se cítí skvěle a krásně, protože má svůj život jednoduše ráda. „Mám za sebou spoustu práce, osm let jsem po nocích strávila na střižnách, pracovala na sobě. O tom se sice nepíše, ale já o to vím a sama sebe si vážím,” říká.  „Stává se z nás postupně lepší verze nás samotných. Najednou taky umím lépe naslouchat a míň soudit.”

„Věřte tomu, že když nemůžete dýchat a cítíte, že se všichni spikli proti Vám, uvědomte si, že tenhle čas na kolenou je pro Vás zásadní a strašně potřebný.

To, co si myslí ostatní, je vlastně celkem jedno. Důležité ale je, co si myslíte o sobě samotných Vy,” radí Gabriela ostatním ženám, které prožívají těžké chvíle.