Pro Barboru byla zásadní postava její postava babičky, ženy, která pomáhání druhým měla jako svou podstatu. Léta praxe v cestovním ruchu, krizový management a pomoc druhým Barboru přivedly k uvědomění, že právě pomoc bližním je obrovský druh síly a zadostiučinění.

Vyzkoušela si i práci ve státním sektoru, která byla prodchnutá spoustou rivality a stresu, které ji dovedly k prozření, že takto ne. Odpovědí pro ni byla „volná noha”a podnikání na vlastní pěst, které zahájil v roce 2010. 

Založila projekt Detoxikuj život a pracovala jako trenérka i nutriční terapeutka. Tato práce ji přivedla zpět k její specializaci, jíž je psychologie. „Postupně mi došlo, že nutně čerpám z psychologie a hledali jsme s klienty zárodky problému, dostávali jsme se do dětství a k otázkám sebehodnoty,” vypráví Barbora.

Dnes má projekt “Detoxikuj život” 30 000 fanoušků, přes tisíc žen prošlo Barbořinýma rukama a viděla, jak se jejich osudy postupně mění k lepšímu.

„Ženy si neumějí nastavit osobní hranice, jsou manipulovatelné, neumějí říkat ne a často manipulaci ani neidentifikují, mají pocit, že jim nikdo neubližuje, obviňují se za své špatné pocity, Pak dospějí do stadia, kdy nemůžou dál,” popisuje Barbora. 

Barbora četla od necelých pěti let a v očích okolí byla podivín, dnes  bychom možná řekli nerd. „Vyčnívání je tu problém, stejně jako nezařaditelnost, to pak všechny naštvete,” říká. 

Děda jí pak jednou řekl: „To, co říkají ostatní, je jejich, to, co říkáš ty, je tvoje,” což Barboru posunulo v přemýšlení o sobě dál. „Negací a hejty vás trestají slaboši, lidi, kteří ve vás vidí, co sami ít nemohou,” vysvětluje.

Na střední škole byla „malá, kudrnatá, plochá čtenářka”. Nechodila do hospod na pivo a byla divná. 

Česká žena podle Barbory většinou vyroste v rodině, kde poslouchá, v čem by se měla zlepšit, což zakládá na problém se sebeláskou. Často se pak sebeláska zaměňuje za sobectví, což je špatně. 

V Asii se Barbora začala zajímat o podvědomí, psychosomatiku a meditační rituály. „Ženy v Asii si nekonkurují, podporují se, hledají styčné plochy a tam směřují svou energii, to mi v ČR chybí,” naráží Barobra na směs západního individualismu a postsocialistické nízké sebehodnoty, které determinují české ženy. V našich dětech podle ní dosud často pěstujeme vzorce „zasloužení si” - „láska je, když nezlobíš a posloucháš”.

Barbora odjakživa věděla, že děti chce mít až později a od prvopočátku slýchala, že to je divné. Jak stárla, tak se otázky na potenciální mateřství množily. Pak před čtyřicítkou otěhotněla a naopak poslouchala vyjevené dotazy na téma „jaktože tak pozdě?”

Barbora s námi sdílela zásadní poznání: „My často směřujeme za cizím přáním. Když pak směřujeme za tím svým a když nás někdo odrazuje a tahá nás za nohu, je to vlastně obrovská výhoda, tyhle momenty se dají přetavit v to, že nakonec dosáhneme svého cíle a zjistíme,  kdo vlastně jsme.”

„Dokud vás lidi podceňují, je to vaše výhoda. Najděte svou cestu a až se to stane, dejte si klapky na uši a oči a postupně dospějete k cíli, kdy uznání z vnějšku už nebudete vůbec potřebovat,” vzkazuje ženám autorka projektu Detoxikuj život, terapeutka Barbora Englischová.