Četla doslova o závod –⁠ v počtu přečtených knih jako dítě soupeřila s bratrem. Za život jich přečetla už tisíce. Dnes je sama vydává a drží se principů tzv. slow publishing: knih není mnoho a jsou samy o sobě uměleckými artefakty libými pro oko i na pohmat.

Zásadní byla pro start Bářiny nakladatelské začátky kniha Slečny, pojednávající o neprovdaných a bezdětných ženách, kterou vytvořila s fotografkou Ditou Pepe. Autorky knihu nabízely různým nakladatelstvím, ale byly odmítnuty pro příliš ambiciózní a nákladný koncept: ekologický papír Arctic, umělecké fotografie a krásná obálka. A tak Bára vybrala stavební spoření a vydala knihu na vlastní náklady. Postupně se přidali další umělci jako Jindřich Štreit a další knihy přirozeně následovaly.

„Letos vydáváme již dvacátou knihu. Protože dávám knihám opravdu hodně péče a již nemám čas na vlastní autorství, psaní a literární dokumentaristiku, musím zřejmě zvolnit. Nechci, abychom s nakladatelstvím vyrostli příliš. Miluji na celém procesu kreativní práci, kdy sedíme s autory a designery nad projektem a posouváme ho dál. Miluji i lidi kolem knih, jsou neskutečně zajímaví a talentovaní,” říká Bára. Kolem konceptu knih však řeší i tiskárny, korektury, účetnictví a sama knihy nosí v krosně do Zásilkovny. 

„Před 10 lety, když jsme vydávaly Slečny, se ukázalo, že zde je hlad po dílech přinášejících českou ženskou perspektivu. Původně jsem neměla v plánu zaměřit se ryze tímto směrem, ale ženy se na mě začaly samy obracet a chtěly se mnou knihy vydávat. Takže dnes se skutečně profilujeme feministicky. Nevyhýbáme se však ani mužským pohledům, například v knize o rodičovství Milk and Honey,” shrnuje Barbora.

První impuls ke slow publishingu přišel už s první knihou. „Na jedné knize se podílí velké množství talentovaných lidí: spisovatelé, výtvarníci, fotografové, grafičtí designéři. Je jasné, že se to promítne na ceně a nebude to mainstreamová kniha. Někdy z legrace říkám, že bych chtěla, aby se naše knihy dědily jako cenné vázy po babičce. Zároveň ale chci, aby byly dostupné i pro lidi, kteří bohatí nejsou. Cenotvorbu pečlivě promýšlíme u každé knihy,” popisuje.

Během doktorského studia v Austrálii narazila na knihu s názvem Bibliodiverzita od australské nakladatelky Susan Hawthorne, která jí změnila pohled na své povolání. Jedná se o eseje, které mapují roli knih v kultuře, jejich moc ovlivňovat veřejné mínění, dávat hlas minoritám a nastolovat agendu. Se Susan Hawthorne se pak Barbora setkala a její knihu přeložila do češtiny a vydala. Bibliodiverzita, neboli knižní rozmanitost, právě znamená, že se vydávánými knihami prolínají rozličné žánry, politické názory, regiony, náboženství, gender.

„Je jiné si přečíst příběh 17letého handicapovaného muže, než příběh 40leté Evropanky. Díky rozmanitým příběhům a knihám se můžeme podívat na svět skrze novou perspektivu a stát se lepšími lidmi. Opravdu tomu věřím,” hodnotí Bára.

Podle Barbory se knihy z většiny staly konzumním artiklem a dochází k tzv. kulturní kolonizaci: na Západě se nakoupí práva pro knihu pro celý svět a tím se západní pohled na svět exportuje do třetích zemí. Trhy v Asii a Africe pak často zaplaví céčkové knihy, co se v Evropě a USA neprodaly. 

Ani v ČR není bibliodivezita slavná. „Vyjde u nás ročně až 17 000 knih, velkou část tvoří třeba severské detektivní série. Vedle toho je zde skupina malých nakladatelů, kteří se snaží získávat podporu z Ministerstva kultury. Na literaturu má vyčleněno 27 milionů ročně, což je zhruba výše podpory pro týdenní hudební festival. Prostě zde chybí podpora nemainstreamové literatury,” říká Bára. 

 „Na knižních veletrzích se někdy mě účastníci zeptají, kde je tady pan vedoucí. Ale za posledních deset let se situace dost změnila k lepšímu,” říká. A na jaké další stereotypy sama naráží? „Provázejí mě od narození, řekla bych, že přicházejí skrze typickou ženskou zkušenost. Dědeček daroval mým rodičům při narození výrazně méně peněz, než když se narodil můj bratr. Dál jsme narážela s krátkými vlasy nebo tím, že jsem neprovdanou ženou,” říká Barbora.

Naše témata někdy působí na lidi depresivně a říkají, že mají svých potíží dost na to, aby se ponořili do těžkých příběhů. To je ale pomýlená představa. Třeba naše knihy o ženách 60+ nebo kniha K. Olivové o mateřství jsou obrovskou inspirací –⁠ ukazují strategie, jak určité situace v životě zvládat.

Je důležité otevírat i nemainstreamové knihy s atypickými tématy, nenechat se zlákat slevami a reklamou. Může nás to velice obohatit, říká literární dokumentaristka a majitelka nakladatelství Wo-men Barbora Baronová. #ŽenaVZenu #NemlčetiZlato