Jaké stinné stránky má mediální pozornost, už všichni tušíme. Ovšem způsob, jakým dopadá na život jednotlivce, má stovky odstínů. Jaké se s mediální masáží vyrovnávala Anna Julie jakožto dcera slavných rodičů, která začala být vidět už jako desetiletá holka?

„Když jsem byla malá holka, psalo se o tom, že jsem baculatá, nebo rovnou tlustá a neusměvavá. Rodiče to tehdy příliš neřešili, zřejmě nebylo jak,” vypráví.

„Ve škole jsem dostávala taky kapky. Dokonce mě přišel chránit i brácha, který nakráčel do školy v kožené bundě a pohrozil, že jestli se ještě budou urážky opakovat, tak je vyřeší osobně. Pak se vše trochu zlepšilo,” říká o svých dětských šrámech na duši Anna.

A jak na tehdejší těžkosti pohlíží jako dospělá? „Doteď z toho mám komplexy. V dospívání není úplně příjemné číst si o tom, že jsi tlustá. Jizvy jsou hluboké, jeden čas jsem měla s jídlem dost velké problémy. Pak jsem naopak řešila, že jsem moc hubená. Odskákalo to samozřejmě zdraví, přišly žaludeční problémy, narušení psychiky i imunity. Je těžké se zavděčit, musíte se prostě přijmout takové, jaké jste,” konstatuje Anna. Jí samotné pomohla terapie, teď už se nestydí za celulitidu ani za třes rukou. 

Souzení vzhledu Anička nesnáší stejně jako nesmyslné společenské kodexy. Jiné šaty ke každé příležitosti u ní nehrozí. Zásadní jistotou jsou pro ní přátele, kteří kdykoli podrží. „Už na základní škole jsem měla partu nejbližších přátel, jsou moje útočiště. Snažím se ty vztahy opatrovat, aby nezanikly.

Mít opravdové přátele, kterým jde kdykoli zavolat a kteří případně nastaví i zrcadlo, je naprosto nejdůležitější.”

A jaké byly nejvtipnější hejty, které se na její hlavu snesly? „Když jsem byla v show Tvoje tvář má známý hlas, doslechla jsem se od jednoho komentátora že mám stehna velká jako vrata do mordoru, což jsem jako fanynka Pána prstenů dost ocenila,” směje se. 

„Často jsem se také doslechla, že spím s režiséry a producenty a díky tomu dostávám role, přitom jsem v divadle měla jen jediný vztah. Někdy se spekulovalo i o tom, že s nimi spí moje máma. Ale do očí mi nikdo nic neřekl,” vypráví Anna o pomluvách mezi herci. 

„Když se setkám s hejty, často se mi chce až zvracet, udělá se mi fyzicky zle, začnu se klepat. Citlivá budu asi vždycky, ale už si to umím racionalizovat a pouštět.  Když ti někdo třicetkrát týdně řekne, že jsi hnusná kráva, po 31. už tě to nerozhodí. Nesmíš prostě ukázat, že se bojíš,” říká Anna, která si někdy od „zlého” pomáhá i drobnými rituály jako spláchnutí papírku se vzkazem do záchodu nebo zahození do koše. 

Na ženy Anna apeluje: „Buďme chytré, nečtěme jen titulky, dělejme si ze sebe legraci, ale táhněme za jeden provaz.”