Na střední škole při studiu sociálních služeb mě dobří učitelé brali na praxi do různých institucí. „Často jsem si sama vymyslela práci sama a přesvědčila organizaci, že mě potřebuje. Nikde ale nevydržím dlouho, je to má forma očisty a ochrany před vyhořením,” říká Ágnes.

Je aktivistkou v oblasti zdravotnictví a podpory rodiny. Spolupracuje s Petrou Langovou na projektu Podpoříte mě v osvětě? a při nonstop práci na poradenské lince jí došlo,  že téma je třeba dále medializovat. Skrze něj se Ágnes dostala do veřejného prostoru. 

„Zdravotnictví je velice rigidní. Značně se překroutilo, co to je vlastně nejlepší zájem dítěte. Dostali jsme se do absurdní roviny debaty. Rodiče jsou v nemocnicích často jen trpěni nebo odmítáni a covid vše bohužel vrátil o x let zpátky,” říká.

Druhou dceru proto rodila doma. „Přišla jsem o hodně přátel, když jsem řekla, ano může se stát, že zemřu já nebo naše dcera. Bude to ale moje zodpovědnost. Tehdy jsem schytala hodně hejtů za to,” vypráví Ágnes.

Jaké je to být „ksichtem” kontroverzního projektu v situaci, kdy ženy běžně schytávají kritiku za mateřství, vzhled a obecně svůj soukromý život?

„Já si věci beru hodně, tvrdě ale pracuju na změně pod odborným dohledem. Jsem aktivistka na malém městě, takže jsem přirozeně i terčem kritiky. Můj partner je tam také politicky aktivní. Dostávám kapky za to, že mám děti s různými partnery. Je to vděčné téma, stejně jako domácí porod nebo domácí vzdělávání mé starší dcery. To je samozřejmě zraňující. Ale ta kampaň už dosáhla takové míry absurdity, že už se smějeme,” usmívá se Ágnes.

Před stresem a vyhořením ji zachraňuje nejen humor, ale i čokoláda, proto prý vypadá tak, jak vypadá. Taky si pomáhá cyklistikou, kterou ji zhnusili v dětství, ale teď její kouzlo objevuje s partnerem. „Jedna blízká žena mi nedávno řekla, že to se mnou jde s kopce, a tak jsem si našla skvělou psychoterapeutku. Začala jsem chodit na systemický výcvik. Hodně mi to pomáhá,” říká.

Ágnes také doporučuje soustředit se na úspěchy. Hejty beztak vycházejí od lidí, kteří si často nechtějí nechat narušit vlastní vesmír, mají svá zranění, nerozumí té práci. 

Situace žen se v ČR dle Ágnes zlepšuje jen pomalu. „Ženy stále dostávají dotazy na to, jak zvládnou mít děti a zastávat funkci. Výborná je taky hláška “muž hlídá děti” nebo “on ti tak skvěle pomáhá”. Jsou to zažité stereotypy. Já mám štěstí na partnera, který je s dětmi nebo uklízí, máme to rozdělené velice spravedlivě,” dodává.

Práce je v ČR stále dost, protože systém se mění neochotně. Rodičky, rodiče a obecně pacienti nejsou bráni jako partneři, kteří si zdravotnické služby vlastně platí. Rodiče jsou dle Ágnes vnímáni jako otravný hmyz, který vytahuje paragrafy. 

„Jako tříletá jsem strávila více než měsíc v dětské oční léčebně a dosud mám nepříjemné zážitky a hluboké trauma. Možná proto dělám to, co dělám,” vysvětluje. 

„Moje tříletá dcera měla v září prasklou lebku po pádu a situace byla složitá. Nikdo mě ale v nemocnici od dcery neodloučil, byla u mě v náručí, kojila jsem ji. Možná to bylo pro to, že věděli, kdo jsem, ale spíš si myslím, že šlo prostě o celkově úžasnou JIP v Táboře,” chválí zdravotníky Ágnes.

Na adresu své práce i vzhledu si už vyslechla nepřeberně hejtů. Hejty mají podle ní jinou intenzitu, když je člověk nejistý. Když naopak ví, co  a proč dělá, a je vnitřně srovnaný, lidi si hejty tolik nedovolí. 

„Na komentáře online někdy reaguji, dělám to i kvůli lidem okolo. Hejtra sice nepřetlačím, ale lidi okolo se mohou nějak obohatit. Poslední slovo mít nepotřebuju, dřív jsem diskutovala mnohem víc. Všechny nepřesvědčím, svět nezachráním,” říká Ágnes Němečková.

Doma má dva kocoury, kteří se umějí v pravou chvíli projít po klávesnici a odpojit ji od virtuálního světa. Byli zachráněni z útulku a vrací péči svou kočičí láskou a empatií. Kromě nich se nebojí vyhledat i odbornou pomoc.

„Terapie mi hodně pomáhá, stejně jako kamarádky nebo partner. Nesmíme brát terapii jako stigma. Nutností je pro mě ale hlavně to dělat práci, které vnitřně věřím,” uzavírá aktivistka. 

 "Nebojme se přiznat, že hejty někdy bolí a neváhejme s vyhledáním odborné pomoci. Ženy ve veřejném prostoru mají hranice posouvat. Nebojte se proto projevit a přispět k tomu svým hlasem!"