Od počátku svých studií Adéla řešila skloubení svých povinností s rodinou a mateřstvím. Když začínala studovat práva, tak už byla totiž její první dcera na světě. Pak se narodila ještě druhá. Adéla sice vždy všechno zvládala, ale nálož povinností příliš nesvědčila její psychice.

Další nesnáze přišly při koncipientské praxi. „Ta nastává v době, kdy se ženy nejčastěji rozhodují o založení rodiny a je to tříletý full-time úvazek, což je hodně náročné.”

„V advokátních kancelářích, kam jsem se posléze hlásila, na mě pohlíželi s podivem. Neměla jsem totiž úplně obyvklou cestu škola-práce-děti. Jedna velká advokátní kancelář mě ale přijala,” vypráví Adéla.

„Nedostávala jsem tam tolik příležitostí se zapojit, přijít ke slovu, kolik jsem čekala. Získávali je spíš draví mladí muži, kteří mohli do noci sedět v práci.”

Adéla dvakrát dospěla k rozhodnutí advokátní kancelář změnit, aby se necítila pouze „do počtu”. Po devíti měsících na novém místě ji však měnila opět, jelikož narazila na nespravedlnost v odměňování.

 „Vždycky jsem měla pocit, že můžu nabídnout víc, ale nikdo o to nejeví zájem. Pocit nedocenění v advokacii byl silný.” Politika Adélu zajímala od dětství, její rodina debatami o politice žila.

„Jednou jsem se rozhodla to prostě zkusit a kandidovala jsem ve své domovské obci. Byla jsem zařazena na kandidátce nízko, nevyšlo to, ale měla jsem vysoký počet preferenčních hlasů. A tehdy jsem poprvé začala uvažovat, že se přidám „mezi muže v oblecích,” popisuje Adéla své první krůčky v politice. 

V advokacii Adéla zjistila, že oblek a zdání zkušeností nemusí o reálných schopnostech příliš vypovídat. I díky tomu se pak nebála kandidovat do senátu, do své oblíbené, více nezávislé a nadstranické instituce než Sněmovna, právě mezi zkušené politiky v oblecích.

„Úspěch mě hodně překvapil, stále se ráno budím a nevěřím, že opravdu vyrážím do senátu. Moje mise je ukázat, že žena může být političkou.”

Adélina předvolební kampaň byla velice dramatická, došlo na útoky, hanobení i výhružky. „Křičela na mě podporovatelka mého protikandidáta, že si prý hraju na pannu orleánskou, že jsem nikdo a podobně. K tomu mi přišlo spousty hodně oplzlých zpráv. Z toho jsem pak nemohla spát. Můj volební manažer mě uklidňoval a vysvětlil mi, že záměr může být mě skutečně odradit a umlčet,” říká senátorka.

Nejméně příjemná byla kampaň v posledním týdnu. Její postup z prvního místa překvapil nejen Adélu samotnou, ale i protikandidáta Petra Bendla. „Projeli můj Facebook a začali na mě vytahovat protiuprchlickou notu. A ještě mnohem horší bylo hodnocení mého mateřství.” 

Tyto útoky jí pomáhal odrážet její tým. Adéla sama si potřebovala vytvořit nějaký distanc, jelikož hejtům nechtěla věnovat přílišnou pozornost. „Měla jsem svá témata, která jsem do veřejného prostoru chtěla dostat a nakonec jsem zvítězila. Ta špína nezabrala,” shrnuje Adéla, které v těžších momentech pomohla rodina, přátelé, volební manažer i procházky v lese. 

Na senátu ji překvapila výrazná převaha mužů. „Je to dané i rouškami, ale zatím mi dost splývají. Je nás tam 15 % žen, což je žalostně málo. Ženy senátorky jsou hodně aktivní,” hodnotí své první měsíce v senátu.

Pro podporu vstupu dalších žen do politiky je odhodlaná toho ještě hodně udělat. Možná se podle ní některé obávají toho, co ona sama zažila - sexistických narážek, hodnocení mateřství či umlčování. 

„Bylo mi už v senátu jednou dokonce vynadáno, že zdržuji pozměňovacími návrhy. Ale já si svůj drive prosadit věci, kterým věřím, vzít nenechám,” uzavírá. 

Jak Adéla podpoří ostatní ženy? „Chtěla bych podpořit všechny ženy, které chtějí něco změnit a těžce se rozhodují o tom, zda ten krok udělat. Udělejte to! Pokud si myslíte, že víte, jak se dají věci změnit, obklopte se dobrými přáteli, kteří vám pomohou a podpoří vás v těžkých chvílích. Určitě by byla velká škoda, pokud byste to vzdaly!“ usmívá se Adéla.