Na právu, kterému se věnuje už patnáct let, ji nejvíce zajímají jeho základní kameny, jako je rovnost, svoboda a integrita člověka. Ideální svět by byl podle Adély postavený na partnerských vztazích svobodných lidí.

Přitahovala ji i psychologie, ale právo vnímala jako oblast, která je jí osobnostně bližší. Právo je ovšem postavené primárně na ratiu, a tak se Adéla učila propojovat jej i s emocemi a vlastní intuicí, nenechat si umlčet vnitřní hlas. 

Středobodem je pro Adélu svobodný člověk, svobodná žena. Ve svých případech se zabývá i všeobecně přijímanými postoji, kterými je žena na svobodě omezována. Určité aspekty nesprávného jednání se ženami jsou plošně stále popírány a do toho spadá i otázka porodnického násilí, jehož konkrétní projevy jsou legitimizovány „systémem” a komunikovány dokonce jako zdravá péče.

„Vstupním paradigmatem (nejen) porodnického systému je obraz ženy jako kontrolované pasivní bytosti, která má být hlavně poslušná. Já se snažím vnést do prostoru perspektivu ženy jako svobodné bytosti se svobodnou duší, tělem i sexualitou” vysvětluje Adéla. 

Násilí vůči ženám podle Adély existuje na strukturální, legislativní úrovni, ale i na té individuální, zcela konkrétní. Zkušenost s ním se pak propisuje do sebevědomí ženy i vztahu k dítěti či partnerovi. “Mnoho žen trpí po porodu traumatem, některým je dokonce diagnostikována poporodní deprese, to vše však není důsledkem porodu, ale právě porodnického násilí,” upozorňuje advokátka.

Případy, které řešila v porodnictví, ji ovlivňují i jako ženu. „Restrikce porodních asistentek nástrojem, jak kontrolovat rodící ženu. Z toho cítím smutek, kontrola nad reprodukcí je totiž kontrolou nad životem ženy,” upozorňuje.

Nejvíce ji během kariéry zasáhlo, když zažila útoky na soukromí a své děti, ke kterým došlo ze strany porodníků. Subjektivně pociťovala poznámky o vlastních dětech od oponentů během pracovního jednání jako vyhrožování, což probudilo až pudové obavy o děti. „Mateřství je nejzranitelnější oblast, děti se samy bránit nemohou a je na vás jim zajistit bezpečí. A když máte pocit, že jejich bezpečí je narušeno vaší prací, znejistí to i vás,” popisuje svou zkušenost Adéla.

V ČR, stejně jako v dalších postsocialistických, není postavení žen optimální, na Západě je již autonomie ženy větší samozřejmostí.

Se svým mužem žije již dvacet let a ze vztahu s ním a dětmi čerpá sílu a radost. Odpor okolí a kritiku své práce ustála bez větších problémů, jelikož byla vždy vnitřně jednoznačně přesvědčená o správnosti svých cílů, takže neměla potřebu věnovat příliš energie své obhajobě. 

„Kvůli velkému odporu,, který humanizace porodnictví s sebou bohužel nese,  jsem si více hlídala, zda jsem dost racionální a vědecká, vnímala jsem, že nevystupuji jen za sebe, takže jsem si vystavěla takovou racionální obranu, protože to byla cesta k tomu, aby byl můj hlas více slyšet. Dnes jsem se od toho osvobodila, už nemám potřebu nasedat na patriarchální diskurz,” usmívá se.  

Ostatním ženám ze své zkušenosti radí, aby si udržely svůj vnitřní hlas, autenticitu a intuici. Důvěřovaly si a důvěřovaly i svým chybám. Svou vlastní autenticitu a sílu našla ve vlastní zranitelnosti, v situaci, kdy se cítila na dně. Byla tehdy svému nitru natolik blízko, že uviděla věci v jasnějších konturách a uvědomila si, kým přesně ona sama je.

"Chtěla bych podpořit všechny ženy, aby důvěřovaly své intuici a schopnostem. Posilujícím a důležitým prvkem jsou pro mě láskyplné vztahy, které se snažím vytvářet a které činí život radostným."