Ačkoliv už je nějakou dobu zastupitelka, pro veřejnost začala být známá především jako partnerka předsedy Pirátské strany, Ivana Bartoše. 

 Na hejty a komentáře už si zvykla, ale rozhodně jí není kultura veřejného prostoru lhostejná.  „Ze začátku jsem komentáře četla, ale teď už to moc nedělám. Už vím, že mám provinční vkus, špatný styl mluvy, ale to mě nijak nezraňuje. Horší jsou výhružky a nenávist, kterou schytávají moje exponovanější kolegyně, to prožívám,” říká Lydie. 

. 

Ženy jsou podle Lydie ve veřejném prostoru vnímané jako cizinky nebo vetřelkyně.  „Lidé se ptají odkud ta žena vzešla, kam odložila zástěru a kde jsou ty její hladové řvoucí děti. Prostě je podezřelá. Ta nedůvěra veřejnosti je pak ženami zvnitřněná. Jsme více nejisté a sebekritické a to nás brzdí a bere nám to odvahu,” myslí si. 

Na řešení se musí podílet celá společnost. Ve veřejném prostoru se dle Lydie nedostatečně myslí na lidi, kteří pečují nebo je o ně pečováno. „Všichni jsme byli nebo budeme závislí na péči a neměli bychom ji nechávat jen na ženách někde v ústraní. Přestaňme si hrát na to, že rodina stojí někde stranou politiky, nemůžeme dál uměle oddělovat rodinu a práci. Čas s rodinou je rámován jako kratochvíle, hobby, přitom ona vyžaduje každodenní intenzivní péči. Kdyby se muži a k péči více hlásili, mohlo by se všechno posunout.”

A jak si Lydie užívá mateřskou roli a ono příslovečné skloubení práce a rodiny, na které se v Čechách ptáme výhradně žen?  „Teď s Bertem zažívám mateřství znovu po 15 letech. Už se to zlepšilo, ale je to stále výzva. Komentáře lidí umí být ostré stejně jako bariéry v prostoru.

Kvůli nevraživosti spolucestujícího už jsem jednou kojící vystupovala z tramvaje. To nemáte dudlík?! křičel,” vypráví matka ročního Bertrama.

Velice aktivně se Lydie staví také za reprodukční svobodu žen. Její omezování je problém i v naší společnosti, ať už jde o sterilizaci bez souhlasu nebo o tlačení do potratu při určitých výsledcích prenatálního screeningu. V Polsku ženy nově na potrat mohou jen ve velmi omezené míře. 

A jak se s tlakem viditelnosti a politiky vyrovnává? „Chodí o mně řetězové emaily, kde se tvrdí, že ovládám určité skupiny lidí a vládnu magií. Použity k tomu jsou třeba naše fotky z dovolené. To je spíš bizarní. Některé komentáře se mě ale umí dotknout, když je o mně referováno jako o “tom”, nebo různé výhrůžky a sexistické urážky. Určitě to není tak, že to k veřejnému životu a politice jaksi automatiky přináleží a my se s tím musíme vyrovnat. Místo toho bychom se měli společně snažit to prostředí, které my sami tvoříme, změnit,” říká Lydie. 

Ženy si podle ní musejí víc věřit a neprahnout po perfekcionismu.  „Co je třeba se doučíme cestou, v tomto se musíme inspirovat u mužů, kteří se funkcí tolik nebojí.”

„Nebojte se hledat spojence, vytvářet aliance a říkat si o pomoc. Je v pořádku cítit se špatně a bránit se, když na vás někdo útočí," říká městská zastupitelka a knihovnice Lydie Franka Bartošová.