Už čtyři roky je Tereza kromě herecké dráhy v divadle i protagonistkou feministické satiry Branky, body, kokoti. Nově se pod názvem Kokoti na neděli jednou za dva týdny trefuje do přešlapů ve veřejným prostoru, hlavně vůči ženám i menšinám. Její pořad je vostrý, vtipný a její komický talent nezpochybnitelný.

Je po čtyřech letech hojnost nápadů a podnětů? Podle Terezy je čím dál tím víc, kde brát. „Společnost se extremizuje, zrovna prožíváme vlastní české MeToo, vše se navíc přiostřilo i kvůli sociálním sítím,” říká Tereza. 

Před pár lety se setkala s Petrem Cívkou z Czech News Center, který hledal nový videoobsah pro ženské publikum. A tak to celé začalo. Na pořad a rozlícenou feministku v jeho čele byly různorodé reakce.

„Internet je ráj hejtování a zjistili jsme, že umíme být hodně zlí a krutí. Na potkání jsou oproti tomu lidé celkem milí. V médiích při rozhovorech to zase vypadalo, že nepochopili, že mám nějakou roli, že to naštvání je prostě můj herecký projev. Otázky mi připadaly návodné,” vypráí Tereza o návazných mediálních vystoupeních.

„Zrovna feminismus je v Česku zdá se neslučitelný s humorem, což mě u národa, který si udělá legraci ze všeho, dost překvapuje. Naše scenáristky jsou ale děsně vtipné a umějí složitá témata originálně podat. Podnětů mají dost i kvůli politické reprezentaci. Debata se sice rozhodně více otevírá, ale s tím, jak se vede víc rozprav, vyplouvají na povrch i staré patriarchální názory, o kterých nikdo netušil,” směje se Tereza. 

V divadelním prostředí mají podle Terezy všichni srovnatelně těžké podmínky. Herci musejí vydržet hodně na ego útočících připomínek a někdy je hodně těžké nebrat si poznámky a kritiku příliš osobně. U divadla je Tereza přes deset let a dost už toho zažila a odehrála. „Ocenění se snažím si držet si od těla, protože nic nezaručují. Rozhodně ne žádné mé kvality do budoucna. Ale díky nim mám asi víc v pohodě sebevědomí, nemám nenaplněné ambice a tím pádem mě i mateřství tolik neblokuje.”

Co se týče kritiky nebo hejtů, sociální sítě Tereza neřeší, útoky na vzhled k ní nedoléhají. Ale na některé hlášky o sobě si vzpomíná velice dobře. „Jednou mi leželo něco dlouho v žaludku. Taková připomínka ke mně. Bylo mi naznačeno, že jsem málo ženská. Ale hýblo to se mnou hlavně proto, že na tom něco pravdy bylo. Když jsem byla mladší, tak jsem se hodně vůči ženskosti a holčičím skupinám vyhraňovala.

To mě mrzí, protože jsem se ve spoustě ohledech možná zabrzdila. Dnes si naopak myslím, žeje nutné sílu ženského kolektivu využít. Doufám, že tím, co dělám tomu pomáhám a taky vyvracím stereotyp o tom, že žena nemá vostrej humor.” 

Tereza radí, že zásadní je umět se vyrovnat se svojí trapností. „Když je člověk trapnej, je v tom největší síla. Když se toho nebojíte a máte pro trapnost cit a pochopení, nic moc se vás netkne.”

A kdo jí přijde v současnosti nejtrapnější? „Trapný mi přijde například poslanec Volný a asi celá Strakovka. Tam se s trapností rozhodně vyrovnávat neumějí. Trapné jsou taky reklamy s nahýma holkama. A pak tady ženy, které udržují patriarchát v chodu,” říká Tereza. 

Herečka Tereza Dočkalová radí, že zásadní je umět se vyrovnat se svojí trapností. „Když je člověk trapnej, je v tom největší síla. Když se toho nebojíte a máte pro trapnost cit a pochopení, nic moc se vás netkne.”